Druhá sezóna prací na poli skončila, zavařovací sklenice jsou plné, bylinky zmrazené. Konečně jsem si našla čas shrnout výsledky a začít plánovat třetí zahradní sezónu. Navzdory neobvyklému počasí a absenci mechanizace jsem velmi spokojená s výsledky své práce. Níže krátké shrnutí k jednotlivým plodinám a několik poznámek o pěstebních technikách.
Připomínám, že nejsem zanícený zastánce organického zemědělství a využívám všechny výdobytky civilizace, jako jsou neorganická hnojiva, fungicidy a pesticidy.
Fotodokumentace není příliš bohatá – často mě nebaví brát telefon do ruky při každé příležitosti. Zde je zpráva o mém prvním zahradním pokusu v roce 2020 .
Semena, hnojiva a ochranné prostředky
Letos jsem se rozhodla být skromnější a snížila jsem počet balení s osivem téměř na polovinu. Vzdala jsem se některých listových plodin, jako mangoldu a štěrbáku, vybrala jsem méně odrůd fazolí na lusky a cuket, a úplně jsem vynechala patisony. Zkusila jsem pěstovat červenou řepu a více brambor, stejně jako několik původních odrůd rajčat (bohužel hybridy jsou ve všem lepší, kromě chuti).
Semena pro rok 2021.
O ochranných prostředcích a hnojivech budu psát samostatně, včetně svých postupů a zkušeností. Jediným škůdcem, se kterým jsem si letos nedokázala poradit, byla molice – žádný z prostředků neposkytl uspokojivý výsledek. Stále doufám v přípravek Teppeki, ale na rok 2022 jsem ho nekupovala – prostě nebudu jeden rok pěstovat květák. Přikládám fotografie faktur s nákupními seznamy za roky 2021 a 2022, vše potřebné jsem již v září pořídila s výraznými slevami. Na seznamu je mnoho přípravků pro révu, jejichž schéma později zveřejním – vyvinula jsem ho pro pomoc svým rodičům. Sama zatím révu nepěstuji.
Období sazenic
Jako substrát pro sazenice jsem použila směs zakoupené rašeliny, kokosu, perlitu a vermikompostu. Přibližné proporce: na 10 l rašeliny 300 g kokosového briketu, 1 kg vermikompostu a 2 hrnky perlitu. Se sazenicemi nebyly problémy, až na výskyt edému (vodnatelnosti) u paprik a lilků z mé vlastní chyby. I tyto postižené rostliny se zotavily a poskytly úžasnou úrodu.
- dubna rajčata
- dubna lilky
- května rajčata
- května lilky
- května kukuřice
- května rajčata
- května sazenice okurek
Krátká fotodokumentace k sazenicím za rok 2021.
Sazenice jsem připravovala pro rajčata, okurky, papriky, lilky, kukuřici, květák, cukety a částečně dýně. Všechny sazenice byly na spodním ohřevu a pod doplňkovým osvětlením. Podrobnosti odhalím v samostatném příspěvku později. Výživa sazenic probíhala pravidelně podle doporučení předních semenářských firem.
Schéma výsadby a rozmístění záhonů
Zahrada má využitelnou plochu přibližně 4 áry, avšak kvůli stavbám sousedů a stromům je velká část stinná již po 15. hodině, a ráno stín vrhá moje letní kuchyň a obrovská jabloň, kterou budu muset pokácet (i když jsem ještě nevysadila žádné nové stromy!). Přesto máme dostatek prostoru na dobře osvětlených místech. Na níže uvedeném plánu jsem se pokusila detailně znázornit rozmístění záhonů dle světových stran. Kresbu jsem si připravila na průhledné fólii a doplnila ji o grafické prvky v editoru. Jedná se o půdorys v měřítku, poměrně blízký skutečnosti.
Plán rozmístění záhonů 2021
Tento rok jsem stacionární záhony nahradila oporami z dostupných materiálů. Měla jsem s tím spoustu problémů, protože těžká rajčata vyvracela všechny opory a jeden z záhonů s hliníkovými trubkami se zřítil během hurikánu. V příští sezóně plánuji opory z profilovaných trubek.
Podvazovala jsem rajčata a papriky metodou omotávání provázku kolem stonku, postranní výhonky jsem přivazovala zvlášť. Provázek jsem připevnila k obrovskému zrezivělému hřebu nebo svorce z tlustého drátu, kterou jsem zatloukla do půdy šikmo před výsadbou sazenic, zasunula rostlinu do jamky a udělala 2-3 otočky kolem stonku. Poté jsem provázek přivázala k nataženému kabelu nad oporami. Pro papriky jsem použila starou borovicovou lištu místo kabelu. Škoda, že na rajčata už nebylo dost dřeva – pod jejich váhou vše pokleslo, těžko uvěřit, když se podíváte na ty stonky na fotce výše. Rajče Jadwiga ohýbalo hliníkové trubky (staré garnýže o délce 1,5 m).
Při plánování záhonů jsem studovala téma kompatibility rostlin. Většina těchto tabulek kompatibility je vědecky neopodstatněná. Své poznatky k tomuto tématu jsem zpracovala v samostatném článku .
Nyní se podívám na jednotlivé plodiny.
Rajčata
Výsev rajčat na sazenice proběhl 10. března, všechna přerostla. Dva týdny před výsadbou jsem je musela přesadit do litrových nádob, což znamenalo velkou spotřebu kvalitního substrátu, nakládala jsem s těmi “stromy” dvakrát denně, a k tomu všemu se na sazenice neustále pokoušely útočit kočky. Závěr: nevysévat dříve než ve třetí dekádě března, a pro pěstování na otevřeném poli je lepší počkat až do začátku dubna.
Sázela jsem tři hybridy: Omnia oválná rajčátka, cherry rajčata ks 3690 od Kitano a polodeterminantní Jadwiga. Celkem asi 35 keřů s drobnými ztrátami způsobenými dvěma hurikány a krupobitím. Úroda byla obrovská. S takovou sklizní by polovina zasazeného množství stačila na rodinu o dvou osobách. Musela jsem všechno denně zpracovávat, přejídali jsme se rajčaty a štědře jsme je rozdávali. Díky včasnému ošetřování nebyly žádné ztráty způsobené chorobami, pouze Omnia byla zasažena alternáriózou, což ovlivnilo trvanlivost, ale celkovou úrodu to neohrozilo.
Fantastická žlutá cherry rajčátka ks 3690 nás zahrnula sladkými plody až do října, bojovala s pozdní plísní až do úplného konce. Byla náročná na pravidelné zastřihování – bez něj by se z nich stávaly pravé rajčatové keře, neustále kvetoucí, tvořící plodenství a výhonky do nekonečna. Nezničitelná a lahodná cherry rajčata pro otevřené pole s fenomenální trvanlivostí. Jedním z mála hybridů, které dokážou získat chuť i po utržení z keře. V roce 2022 je zopakuji v trochu vylepšené verzi – indeterminantní odrůda ks 1549.
rajče ks 3690, 4. srpna
ks 3690 přetížilo opory
nejvýnosnější rajče 2021
Omnia jsem zkusila znovu, ale už to nebudu opakovat. Dobré rajče pro technické zpracování, ale existují chutnější hybridní odrůdy. Nahradím je odrůdami Tolstoy, Aswon a Kasta.
Jadwiga od Kitano je krásné a výnosné rajče, ale chuť hodnotím jako průměrnou. Vedla jsem je na tři výhony. Možná to bylo způsobeno nedostatečným hnojením a nepříznivými povětrnostními podmínkami: slunce bylo málo, srážek hodně. Jadwiga je přece jen určena pro pěstování ve fóliovnících s intenzivním hnojením, a já nemůžu na otevřeném poli regulovat vyplavování živin dešti, které nás letos zasypávaly. Plody začaly ke konci sezony praskat v důsledku přemokření. Několikrát se kvůli nadměrnému zatížení keře zřítily na kovové opory. Úrodu jsem nevážila, ale z fotek si můžete udělat představu. Nedostatečná chuť zanechala smíšené pocity, takže v nejbližší době ji nebudu opakovat. Zkusím odrůdu Bobcat jako chutnou a výnosnou alternativu.
Rajče Jadwiga, 4. srpna
- července
Místní, tradiční růžové indeterminantní a determinantní odrůdy byly chutné, ale náchylné k chorobám a méně výnosné, i přes ošetření. Sazenice jsem dostala darem, s otevřenými kořeny, slabé. Rozhodla jsem se dát šanci determinantní odrůdě s malými růžovými plody a sebrala semena. Zkusím znovu. K místním odrůdám přidám Čajku – oblíbenou nízkou odrůdu, kterou zde lidé pěstují přímo ze semene.
Nejsem si jistá, zda se mi podaří vypěstovat méně než 30 sazenic, protože chci vyzkoušet všechno a nejlépe během jedné sezony))).
Okurky
S okurkami jsem také spokojená, i když nebylo vše bez práce. Předchozí zkušenosti ukázaly, že sazenice jsou nezbytné – nejsem připravená vysévat 3–4krát, a to ani finančně, ani emocionálně. Kvalitní semena v plné sezóně nehrozí sehnat, takže jedině sazenice. Zaručilo nám to úrodu pouhých 10 keřů z 15 zasazených, a tak zůstanu u těchto 15 keřů.
Výsev na sazenice proběhl 27. dubna, ve chvíli výsadby měly rostliny 5 pravých listů, takže byly lehce přerostlé. Sázela jsem je do krytu ze spanbondu o gramáži 30 g/m2 a přikrývala fólií proti silným dešťům. Přes den jsem fólii odstraňovala kvůli větrání. Vyhnula jsem se hnilobě kořenů a téměř se nevyskytla mšice (ošetřovala jsem insekticidy a akaricidy dle plánu). Okurky Šakti a Nibori jsem nedokázala odlišit během vegetace. Když jsem je přesazovala z kelímků, neoznačila jsem jednotlivé keře. Proto doporučuji vyzkoušet oba hybridy – jsou skvělé čerstvé a do nálevu, ale na nakládání jsem je nezkoušela. Onemocněly mírně, a to navzdory ošetřením, plísní okurkovou, ale v okolí je velmi vysoké infekční prostředí, protože nikdo neošetřuje rostliny. Sanitární obřezávání listů hodně pomohlo při padlí a při mírných ošetřeních podle harmonogramu plodily okurky minimálně 5 měsíců. Věděla jsem je do 4–5 výhonů, v každém uzlu bylo alespoň 2 okurky, nepřerůstaly a neměly dutiny. Hnojení bylo pravidelné, do příkopu jsem dávala kompost.
Regal opylovaný včelami od Klose mě zklamal, přestože jsem do něho vkládala velké naděje. Ani výnosnost, ani chuť mě nenadchly. Rostl pomalu, vytvořil spoustu jalových květů a jen velmi málo plodů. Onemocněl velmi pozdě, ale množství okurek to neovlivnilo. Hnojení probíhalo podle plánu, všechny ostatní okurky na péči reagovaly skvěle, kromě Rega. Tři keře jsem zasadila na kopec černozemě, který zůstal po výkopu septiku, a už to tak dělat nebudu – péče, ošetření, sklizeň úrody a vedení bočních výhonů byly složité. Ačkoliv působí vrchol „altánku“ sympaticky, okurky na síti jsou jednoznačně nejlepší řešení.
Okurky ve formě „altánku“ na opoře
Papriky a lilky
Turecká paprika Armageddon od Yüksel přinesla v otevřeném terénu severní Ukrajiny ohromující úrodu. Keře s neomezeným potenciálem růstu kvetly až do sanitárního úklidu zahrady. Květ neopadával za žádných okolností. Jedna rostlina dala 12–18 plodů zcela zralých do biologické zralosti. Kdyby to počasí dovolilo… V roce 2022 zopakuji pěstování Armageddonu.
Papriky o délce nejméně 20 cm, váha cca 250–300 g
Krátké internodia, každé s plodem
Výsev byl bez namáčení, 27. února. První lístečky se ukázaly 11. března, všech osm semen vzešlo a přežilo výsadbu do terénu. Preventivní ošetření probíhalo podle schémat, rostliny neonemocněly a nevykazovaly žádné deficity. Chuť 8 z 10, mnohem „paprikovější“ než u odrůdy Belozerka. Aby chuť vynikla, je třeba čekat na biologickou zralost, skladovatelnost a dozrávání jsou vynikající, doma vydržela až do prosince.
- srpna
Paprika Armageddon a Yanika
Zahuštěná výsadba kopru
Porovnejte růst Armageddonu a Yaniky 4. srpna
Paprika Yanika je dobrá, se silnou stěnou, raná. Zrání do červena je pomalé, trvanlivost je horší než u turecké papriky. Jako alternativa k Belozerce je docela vhodná. Mně však chyběla výrazná chuť a aroma, ale je třeba vzít v úvahu, že v našich zeměpisných šířkách není dostatek slunce pro dozrávání lilkovitých plodů, takže si nestěžuji. Prozatím ji nebudu opakovat.
- července, paprika Yanika
- července, paprika Yanika
Paprika Ingrid od Moravosid vůbec nevzešla, mám s těmito českými semeny špatné zkušenosti, a už je nebudu kupovat. U odrůdy Marconi Red vzešla jen dvě semena z osmi, na dvou nízkých keřích bylo jen 5 bledých paprik. Předpokládám přesev nesprávné odrůdy. Semena „za pár haléřů“ mě příliš nepřekvapila, a proto jsem sázel hlavně na Kitano a Yüksel.
Lilky Gordion, ze zbytků semen z loňského roku. Chutné, výnosné, vysokorostlé. Období extrémního počasí snášely těžko, dokonce jsem přemýšlela o jejich odstranění. Navíc jsem je spálila listovým hnojivem – vysoká koncentrace fungovala jako herbicid, listy se stočily, jako by se nakazily virem. Přesto to boční výhonky vše vykompenzovaly. Na jednom keři se stihlo vytvořit 5–7 plodů, poté přišel mandelinka bramborová a fusarióza. S touto chorobou neumím bojovat; fusarium se objevuje už v období bohaté plodnosti a nerada bych do kořenů přilévala jakékoliv chemické přípravky. Zatím jsem se s tím smířila, ale na agrotechnice budu ještě pracovat, protože fusariózu lze předcházet.
Cukety a dýně
Letos nám stačilo 5 keřů cuket – čtyři Mary Gold a jeden loňský od Kitano. Nic zvláštního, chutné a výnosné, nepřerůstaly a nebyly nemocné. Nebudu je opakovat, zkusím odrůdové typy.
Dýně je moje láska na první pohled a říká se jí Butternut (máslová dýně). Můj „hlad“ mě přiměl vysadit 9 sazeniček a dosít 4 japonské dýně Uchiki Kuri a několik pozdních odrůd Arabatská. Sazenice dýní měly určité problémy, a rostliny z přímého výsevu je dohnaly. Nadbytečně úrodné Butternut dýně přinesly kolem 40 plodů, všechny zcela dozrály na vinici. Arabatská přinesla 6 plodů, z nichž jen dva odpovídaly odrůdě. Uchiki Kuri vytvořila několik drobných plodů s velmi tenkou dužinou, ale chytla virus. Čistí se výhradně nožem a jejich chuť vyniká při pečení, ale při smažení a vaření se rychle převaří. Butternut budu pěstovat dál, je pro mě ideální.
Sladká kukuřice
Pěstovala jsem ji poprvé. Hybridní Spirit od Syngenty přes sazenice (výsev 27. dubna) a odrůdovou Aromatickou přímým výsevem. Oba druhy jsou chutné a sladké, ale klasy Spiritu se opylily lépe, vytvořily mnoho bočních výhonků, které jsem neponechala. Navzdory mé pomoci s opylováním nebyly palice úplně plné. Možná bylo na opylování rostlin málo. Také jsem je příliš nezhýčkala výživou. Příští sezónu zasadím mnohem více rostlin a budu se snažit je lépe živit. Úspěšně jsem zmrazila oloupané klasy, vařím je v parním režimu v multifunkčním tlakovém hrnci 10 minut bez předchozího rozmrazování.
Zelí, řepa a zelené plodiny
Sazenice květáku byly několikrát poškozeny pády a útoky (kočičími). Přesto něco vyrostlo, ale bylo napadeno molicemi až do vrcholu. Po všem tom chemickém ošetřování, které jsem na ně použila, už se mi zelí nechtělo jíst. Nejsem spokojená, vynechám rok nebo dva.
Ale hlávkové zelí se nám povedlo naplánovat mimo rozvrh. Bylo zaseto pozdě přímo do půdy. Přežilo pět sazeniček přes všechna přívalová deště a vytvořily dobré, pevné hlávky. Stále si do boršče dáme své vlastní zelí. Pokud se nemýlím, šlo o hybridní odrůdu Komandor (možná Brigadýr).
Řepa Pablo a Bordó 237: Řepa Bordó měla cerkosporózu, ale preventivní ošetření jí zabránilo rozšířit se. Oba druhy jsou velmi chutné, ale Bordó má tendenci prerůstat, zatímco Pablo je jedna jako druhá, přesně podle obrázku na obalu. Bordó dala několik výhonků z jednoho semene, ale nevytrhávala jsem je. Nelitovala jsem toho: rostliny si navzájem vůbec nepřekážely v růstu, hlavní je včas uvolnit meziřádky, aby měly kořeny místo.
Ze zelených plodin mě překvapivě zklamal špenát. Loni jsem na něj byla hrdá. Pravda, tehdy to byla odrůda Matador z opravdu levného balení. Tentokrát vyklíčil špatně, rostl slabě. Trochu jsem zasadila vlastní sebrané semeno Spiros - zachovalo si odrůdové vlastnosti. Sázel jsem několik salátových odrůd, které se ukázaly být chutné, šťavnaté a odpovídaly popisu. Nahoře jsou fotky semen, která jsem zasela.
Kopr Skif a Mamont se ukázaly být výborné, určitě je zopakuji. Loňská petržel vyrostla do nádherných hustých keříků, květní stvoly jsem pravidelně odstraňovala. Na konci sezóny jsem ji vykopala a na jaře zaseji čerstvé semeno. Rukola Wild Sylvetta je krásná a chutná, ale zjistíme na jaře, zda je skutečně víceletá. Vytváří pěkný keřík nad koleny, kvete bohatě až do pozdního podzimu, poslední včely se krmily právě na Sylvettě. Loňský celer si vzal příklad z petržele, vyrostla tlustá lodyha a šla do mrazáku na zeleninový vývar. Doufám, že letos zasetý listový celer mě na jaře 2022 také potěší.
Cibule sečka zasetá z černého semene byla zkoušena pozdě, měla by se sázet téměř v březnu. Je vytrvalá, takže doufám ve zbylé loňské sazenice (stojí zelená, bez ohledu na mráz nebo oblevy). Měla by vytvořit boční výhonky nebo nové „dětičky“.
Brambory
Brambory jsem sázela 30. dubna do brázd s širokými meziřádky - 80 cm. Přidala jsem nitroammofosku a Rembek proti krtonožce a drátovci. Hlízy jsem ošetřila přípravkem Texio Velum od Bayer, celkem asi 100 hlíz tří odrůd - Maverick (holandský) a dvě místní. Dvakrát jsem přihrnovala vysoké hroty půdy k rostlinám a ošetřovala proti chorobám a hmyzu. Při sklizni jsem zvážila výnos - 150 kg. Jsem spokojená, vystačí nám dostatečně. Holandské brambory byly zasažené jakousi virovou chorobou - samý šupinatý povrch, ale byly velmi chutné. Hlízy byly pravidelného tvaru, jednotné velikosti. Zkusím je znovu pěstovat na oddělené ploše.
Brouků bylo po odkvětu kvanta, zvládala jsem je s proměnlivými úspěchy. Texio Velum spolehlivě fungoval své půldruhého měsíce - přezimovaní jedinci padali kolem klíčících keříků. Ale pak, jakmile na mé brambory dorazili brouci ze sousedových polí, rozmnožili se zase ve velkém.
Plíseň se objevila velmi pozdě, takže hlízy zůstaly zdravé. Ale bylo to díky preventivním ošetřením, na která nebyla na konci sezóny už síla ani čas. O svých postupech napíšu podrobněji v jiném článku.
Mulčování a další agrotechniky
Plely jsem jen přímo na záhonech, jednou jsem nechodila s motykou - plevel jsem jen trhala ručně. Na odpočívající části pozemku jsme párkrát sekli trávu ruční kosou, a ta šla na mulč. Jakmile mulč zetlí, prorývám plevel a podsypávám ho kolem kulturních rostlin a do meziřádek. Tento postup mi naprosto vyhovuje.
Jako mulč jsem také používala borovicový odpad, paprikám byl příjemný.
Mimochodem, mravenci mě letos neobtěžovali. Jednoznačně nemohu říct, zda je to spojené s použitím Rembeku.
Nepoužila jsem biopřípravky. A ani v budoucnu to neplánuji. Přesto by stálo za to přidat trichodermu na mulč, pokud bude čas a chuť se tím zabývat.
Se zeleným hnojením to zatím nevyšlo. Podzimní výsev vojtěšky po bramborách byl zbytečný - výhonky uschly. Hořčice nestihla vytvořit hmotu. Na jaro už jsem semena připravila, zkusím zasít hořčici od poloviny března podle pokynů a uvidíme.
P.S. K nám se přistěhoval mladý kocour. Přišel sám, dlouho seděl v obležení, dokud jsme se nevzdali. Uzdravili jsme ho, na zimu jsme mu postavili vyhřívaný domek a naše kočičky byly nuceny přijmout kocoura do svého kolektivu. Holčičky jsou vykastrované, přesto se na ně pokouší skákat, takže nyní bere prášky (na kastraci jsme ho zatím nebyli schopni odvézt).
Snažila jsem se to shrnout, ale zase je z toho jako obvykle dlouhý text. Pokud to někdo dočetl až do konce – posílám paprsky dobra!
